Title Image

Křemík, jak jej možná neznáme

Křemík, jak jej možná neznáme

MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.

Ústav farmakologie, 3. LF UK, Praha

Křemík je významný stopový prvek. Jakkoliv se uplatňuje v celé řadě chemických a fyziologických pochodů mikroorganismů, rostlin, hub i živočichů, jeho přesný význam pro člověka je stále předmětem vědeckého bádání.

V posledních letech spolu s rostoucí snahou botaniků a zoologů porozumět roli křemíku ve fyziologii rostlin a živočichů byla postupně upřena pozornost i na křemík ve vztahu k lidskému zdraví. V běžné stravě se křemík nejčastěji vyskytuje jakožto oxid křemičitý, a to především v potravinách na bázi rostlin (obilná zrna a obilné výrobky, mrkev, červená řepa aj.; z živočišných zdrojů jsou na křemík nejbohatší vejce, avšak obsah křemíku je zde mnohem nižší – např. ve srovnání s ječným sladem jde o 2-4 mg/100 g vs.  210 mg/100 g).

Křemík a zdraví člověka

U dospělého člověka se odhaduje, že denní příjem křemíku ve formě kyseliny křemičité nebo oxidu křemičitého je v rozmezí 9 až 14 mg (některé literární zdroje však hovoří až o dvojnásobku). Již koncem 70. let je prokázán příznivý vliv oxidu křemičitého, na významné zvýšení objemu trámčité kosti. Další experimenty ukazují, že křemík je zapojen do řady biochemických dějů, zejména v kostech. Je nezbytný pro tvorbu nejdůležitější bílkoviny pojivové tkáně – kolagenu – a zřejmě i dalších významných struktur mezibuněčné hmoty pojivové tkáně, tedy nejenom kosti, ale též chrupavky a vaziva. Logicky právě zde jsou zjišťovány i jeho nejvyšší koncentrace. Bohužel platí, že po 25. roce života pozvolna klesá rozsah jeho vstřebávání ze stravy, a tím i jeho schopnost účinně zasahovat do příslušných fyziologických dějů (tvorba kolagenu apod.). Nedostatečný příjem křemíku se tak projevuje horší kvalitou těchto tkání.

Některé práce naznačují i možný vztah mezi nízkým příjmem křemíku a zhoršenou pamětí, neboť se má zato, že právě kyselina křemičitá s hliníkem vytváří obtížně vstřebatelné sloučeniny, a ten tak nemůže poškozovat mozek. Naopak křemík podporuje vstřebávání a využití dalších minerálních prvků, jako jsou hořčík, měď, vápník, ale též vitamin D. Křemík se rovněž uplatňuje v regulaci buněčného cyklu bílých krvinek, čímž v konečném důsledku ovlivňuje imunitní a zánětlivou odpověď. Stejně jako v rostlinách se i v našich buňkách podílí na přenosu signálu, neboť se váže na specifická místa klíčových bílkovin. Lze předpokládat, že tyto mechanismy působení ovlivňují duševní zdraví, imunitu a aktivitu řady genů ovlivňujících přestavbu kostní tkáně.

Běžná strava křemík nepochybně obsahuje. Bohužel zdaleka ne vždy je však křemík vstřebán, a to i tehdy, jestliže se rozhodneme pro užívání doplňků stravy. Na vině je totiž ochota křemíku vázat se s jinými látkami. Vzniklé sloučeniny jsou pak prakticky nevstřebatelné. To se týká i často v doplňcích stravy obsažené kyseliny křemičité – její molekuly se vzájemně řetězí (polymerují) a na vstřebání jsou příliš velké. Inovativní přístup představuje bioaktivovaná forma kyseliny ortokřemičité (OSA), která je podkladem pro potřebnou stabilizaci této kyseliny, a tedy i podkladem pro lepší vstřebání a rychlejší doplnění zásob. Na formě tak velmi záleží! Teprve tak může křemík plnit plnohodnotně svoji úlohu.

Závěrem je tedy možné shrnout, že křemík je stopový prvek, jenž v lidském těle ovlivňuje činnost mnoha enzymů a řady buněčných pochodů. Díky tomu je jeho dostatečný přísun důležitý pro zdravé kosti i klouby a stejně tak i pokožku s vlasy a nehty. Jestliže se rozhodneme křemík cíleně doplňovat, měli bychom mít vždy na paměti, že zdaleka ne každá nabízená forma v doplňcích stravy je schopna jeho dodávku skutečně zajistit.

Literatura

1. Farooq MA, Dietz KJ. Silicon as Versatile Player in Plant and Human Biology: Overlooked and Poorly Understood. Front Plant Sci. 2015;6:994.
2. Jugdaohsingh R, Anderson SH, Tucker KL, et al. Dietary silicon intake and absorption. Am J Clin Nutr. 2002;75(5):887‐893.
3. Jugdaohsingh R. Silicon and bone health. J Nutr Health Aging. 2007;11(2):99‐110.